Green Carpet Challenge

Manželka úspěšného britského herce Colina Firthe Livia není jenom krásná, jak to u manželek úspěšných herců musí být, Livia je také zapálená obhájkyně eko-módy. Kromě toho, že provozuje obchod Eco Age s eko + bio + fairtrade oblečením a potřebami pro kompletní výbavu domácnosti, každý rok svého muže doprovází na nejrůznější slavnostní předávání filmových ocenění. Promenády po rudém koberci se rozhodla využít k prezentaci krásné eko-módy. Tuto svou iniciativu nazvala "Green Carpet Challenge" a dokumentuje ji na svém blogu.

 Liviinu první róbu v rámci "Green Carpet Challenge" ušila italská švadlena paní Minetti. Jde o recyklovaný kousek - kombinaci dvou Liviiných oblíbených šatů, které paní Minetti přešila v jedny a nazvala je Mad Men. Původní šaty číslo 1 si Livia koupila ve svých devatenácti letech na oslavu osmnáctých narozenin své sestry. Původní šaty číslo 2 s leopardím potiskem měla na sobě na torontském filmovém festivalu na promítání filmu "A Single Man". 

    

Druhou "výzvou" byla americká premiéra filmu "The King's Speech" v New Yorku. Šaty klasického střihu LBD ("malé černé") s názvem Eva vytvořila designerka Minna Hepburn. Jsou vyrobeny z hedvábí "Ahimsa", při jehož výrobě neumírají bourci morušoví, z jejichž kukel se hedvábí zpracovává. 

Třetí příležitostí bylo vyhlášení Cen britského nezávislého filmu (the Britsh Independent Film Awards). A tentokrát si Livia dala opravdu záležet, protože její manžel Colin vyhrál cenu v kategorii "nejlepší herec" za výkon ve filmu "The King's Speech". Liviiny šaty jsou skvělou ukázkou recyklace, v sedmdesátých letech je totiž nosila její matka. Střih poupravila opět paní Minett, ale sedmdesátá léta z šatů stále vyzařují - z rukávů, vzoru látky i celkového tvaru. (Na fotce z roku 1972 je Livia ta malá osůbka vpravo.)

                                                                       

Počtvrté - tentokrát u příležitosti večera s názvem A Life in Pictures k uctění díla Colina Firthe od Britské akademie filmového a televizního umění  (BAFTA) - si Livia oblékla pletené šaty z biobavlny značky Outsider, které také prodává ve svém obchodě. Jak přiznala, nosí je často a ráda, protože jsou krásné, klasické a pohodlné a cítí se v nich stále jako ze "Snídaně u Tiffanyho". 

Další Liviinou etickou róbou byly šaty předvedené na pařížské premiéře filmu "The King's Speech". v níž  Colin hraje britského krále. Navíc Livii s Colinem přivezlo auto značky Rolls Royce v barvě bordeaux, kterou v Paříži využívá i britská královna, takže tato událost vyžadovala opravdovou nádheru.

Livia se snažila sladit s Colinovým oblekem a vyřešila to rafinovaně. Vzala si jeho starý a jím milovaný oblek, který ve skříni nahlodali moli, a přetvořila ho rozstříháním a opětovným sešitím v další dokonalou ukázku recyklace. Pomohli jí s tím designeři Annika Sanders a Kerry Seager ze značky Junky Styling, která se na takovýto způsob práce zaměřuje a vytváří ze starých šatů ekcentricky šik "mutantní" módu. Nádhera!


Zatím předposlední přehlídkou eko-módy byla velká událost pro Colina - na hollywoodském chodníku slávy získal svou vlastní hvězdu.

Colinův "hvězdný den" nechtěla Livia zastínit, a tak zvolila jednoduchou a přitom elegantní kombinaci černých kalhot a halenky z nové kolekce značky Stewart & Brown - dlouhodobého favorita v branži etické módy.

Nejčerstější událostí je předávání Zlatých Glóbů roku 2011. Colin byl nominován a proto bylo nutné obléci se velmi slavnostně. Livia si tedy nechala navrhnout přírodně barvené hedvábné šaty (z hedvábí Ahimsa) v barvě indiga od americké značky Prophetik, která vyrábí a barví své oblečení výhradně z přírodních materiálů (na své farmě v Nashvillu dokonce pro svá barviva pěstují vlastní byliny a květy). A stálo to za to. Colin vyhrál v kategorii "nejlepší herec v dramatu" a Livia se v šatech cítila jako Popelka na bále.

Liviin "Green Carpet Challenge" tím však nekončí, jistě ji čeká spousta dalších příležitostí, kde bude  moci prezentovat eko-módu. Sice tím nespasí svět, nenakrmí hladovějící a nevysvobodí trpící, ale i tak je to sympatický počin. Symbolizuje totiž snahu změnit vnímání našeho navyklého způsobu života, snahu nebýt lhostejní k tomu, co si kupujeme.

Annie Greenabelle

Kdo si myslí, že fairtrade a bio móda musí být jen konopné pytle nebo batikovaná trička v maxi velikostech, ten by si měl pozorně prohlédnout kolekci “etické” dámské značky Annie Greenabelle!

Kromě toho, že jsou ty věci tak krásné, většina je vyrobena z fairtrade a bio bavlny, některé z recyklovaných materiálů. Všechny továrny, kde se její oblečení vyrábí, dodržují základní kodex ETI (Ethical Trading Initiative). Každý kus oděvu, který nese cedulku s logem “fairtrade”, prošel přísnou kontrolou nadace Fairtrade Foundation. Kromě šatů nabízí i sukně, halenky, trička, kabelky a další jedinečné kousky.

Tato značka úspěšně dokazuje, že etické oblečení může být i krásné a zároveň cenově dostupné. Když totiž srovnáte ceny krásných a módních nebio-značek, Annie vychází opravdu výhodně. 

 

Její styl se dá jednoduše popsat jako “klasický”. V těch šatech si docela dobře umím představit Audrey Hepburn nebo Marilyn Monroe. A věřím, že kdo si její šaty obleče, bude se cítit jako hvězda.

Fotky převzaty z Facebooku Annie Greenabelle.

Fairtrade a oblečení?

Co znamená označení "fair trade" dnes už ví asi každý. V obchodech zdravé výživy (ale už i v některých supermarketech) si můžete koupit třeba fair trade kávu nebo čokoládu - poznáte je snadno podle mezinárodní certifikační fairtrade známky:

 

V Čechách od roku 2004 také působí Asociace pro fair trade, kde se dozvíte vše potřebné.

Napadlo vás ale někdy, že může existovat i fairtrade oblečení? Většinu lidí asi ne. (Také tu fair oblečení zatím není příliš rozšířeno.) A většina si asi řekne: "Proč by mělo?" Výmluvným příkladem toho, jak to může vypadat, když nejsou nastaveny a dodržovány ani ty nejzákladnější podmínky práce na bavlníkových polích (ale i v továrnách, které bavlnu zpracovávají) je například situace v Uzbekistánu, který je druhým největším vývozcem bavlny na světě.

Stát nutí své občany otročit na polích bavlny v otřesných podmínkách a plat nestačí ani na jídlo a nocleh. Desítky tisíc dětí jsou každý rok vyhnány ze škol a povinně sklízejí bavlnu. Navíc používání chemických postřiků vede k ekologické katastrofě a zhoršené životní úrovni obyvatelstva.

Pokud si chcete být jisti, že bavlna, z které je vyrobeno (například) vaše tričko,  nebyla sklízena dětmi, a farmáři za svou práci dostali zaplaceno, vyhledávejte označení:

Cílem Fair Wear Foundation (FWF) je zlepšit pracovní podmínky v oděvním průmyslu. FWF je mezinárodní kontrolní iniciativa, která se věnuje zlepšování života dělníků na celém světě. Spolupracuje s rostoucím počtem společností vyrábějících oblečení a jiné šité výrobky, které přebírají zodpovědnost za svůj zásobovací řetězec. FWF díky sdílení odborných znalostí, společenskému dialogu a posilování průmyslových vztahů zvyšuje efektivitu snah těchto společností.

Členové FWF musejí dodržovat Kodex pracovních postupů (Code of Labour Practices), který je utvořen na mezinárodně uznávaných standardech: podle Konvencí ILO a Všeobecné deklarace lidských práv OSN, a má 8 základních pravidel:

 1. Zaměstnání je zvoleno svobodně

Nesmí se využívat práce vynucená, včetně práce vězňů. (Konvence ILO 29 a 105)

 2. Zákaz diskriminace v zaměstnání

Nábor, mzdová politika, přijetí do tréningových programů, systém povýšení, postupy ukončení práce, odchodu do důchodu a jakékoli další aspekty zaměstnaneckých vztahů mají být založeny na principech rovných příležitostí, nehledě na rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženské vyznání, politické příslušenství, členství v odborech, národnost, sociální původ či handicap (Konvence ILO 100 a 111).

3. Zákaz využívání dětské práce

„Využívání dětské práce je nepřípustné. Věk přijetí do práce nesmí být nižší než věk dokončení povinné školní docházky, v žádném případě nižší než 15 let." (Konvence ILO 138) „Nepřípustné jsou jakékoli formy otroctví nebo praktiky podobné otroctví, jako je prodej a nezákonné obchodování s dětmi, nevolnictví, a poddanství a vynucená či povinná práce. [...] Děti [ve věku 15-18 let] nesmějí vykonávat práci, která by svou povahou či okolnostmi, za kterých je vykonávána, mohla poškodit jejich zdraví, bezpečnost nebo morálku." (Konvence ILO 182)

4. Svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání

Právo všech pracujících na utváření a vstupování do odborů má být respektováno. (Konvence ILO 87 a 98) V těch případech, kdy jsou práva na svobodu sdružování a kolektivní vyjednávání omezena ze zákona, má společnost umožnit obdobný způsob nezávislého a svobodného sdružování a vyjednávání pro všechny pracující. Zástupci pracujících nesmí být diskriminováni a mají mít přístup do všech nutných pracovišť, aby mohli vykonávat své reprezentační funkce. (Konvence ILO 135 a Doporučení 143) 

5. Plat životního minima

Plat a výhody placené za standardní pracovní týden budou alespoň na úrovni zákonných minimálních standardů a mají být vždy dostačující k tomu, aby pokryly základní potřeby pracujících a jejich rodin a poskytly i nějaký diskreční příjem (Konvence ILO 26 a 131). Srážky z mezd z disciplinárních důvodů nebudou povoleny, stejně tak ani srážky z mezd stanovené zákonem dané země. Srážky nikdy nebudou představovat částku, která by vedla k tomu, že by zaměstnanec dostal méně než činí minimální mzda. Zaměstnanci budou jasně a adekvátně informováni o podmínkách svých mezd včetně mzdové sazby a výplatním období. 

6. Zákaz hodin přesčas

Pracovní doba se má řídit platnými zákony a průmyslovými standardy. V žádném případě se po zaměstnancích nesmí pravidelně vyžadovat práce přesčas více než 48 hodin týdně a musí jim být poskytnut alespoň jeden den volna za každé období sedmi po sobě následujících dní. Práce přesčas musí být dobrovolná, nesmí přesáhnout 12 hodin týdně, nesmí být vyžadována pravidelně a musí být vždy kompenzována prémiovou mzdovou sazbou. (Konvence ILO 1) 

 

7. Bezpečné a zdravé pracovní podmínky

Musí být poskytnuto bezpečné a hygienické pracovní prostředí, musí být prosazovány pracovní bezpečnostní a zdravotní školení a brát v úvahu obecné znalosti průmyslu a specifických rizik. Musí být věnována dostatečná pozornost pracovním rizikům specifickým pro příslušné odvětví a zajistit bezpečné a hygienické pracovní prostředí. Mají být zaváděny efektivní regulace, aby se zabránilo nehodám a minimalizovala se zdravotní rizika jak jen to je možné (podle Konvence ILO 155). Fyzické zneužívání, hrozby fyzickým zneužíváním, neobvyklé tresty nebo kázeňské, sexuální či jiné obtěžování, a zastrašování zaměstnavatelem je přísně zakázáno.

 8. Legálně závazný zaměstnanecký vztah

Závazky k zaměstnancům podle zákonů a regulací práce a sociálních jistot vyplývající z běžného zaměstnaneckého vztahu nesmí být opomíjeny užitím smluvních dohod o provedení práce nebo učňovskými smlouvami, při nichž není žádný skutečný zájem předat dovednosti či poskytnout pravidelné zaměstnání. Mladším zaměstnancům musí být dána příležitost účastnit se vzdělávacích a tréninkových programů. 

P.S.: Certifikátem FWF se pyšní např. trička značky Rapanui, které si můžete koupit u nás.

   

Rapanui o ekomódě

Značku Rapanui vyrábějící bio a fair a navíc krásná a designová trička (které si u nás můžete koupit), založili bratři Rob a Martin Drake-Knightovi. (Brzy tu o nich bude článek.) V tomto videu popisují, proč dělají "ekomódu"...

Volný překlad:

"Důvodem, proč je „eko móda“ tak důležitá pro trvale udržitelný rozvoj, je to, že móda je jako médium výjimečná – lidi se vlastně zahalují do toho, v co věří. Žádné jiné médium není takové. 80% ekologického vlivu oblečení působí až po jeho nákupu. Hlavní myšlenkou Rapanui je informovat a poučit lidi o tom, odkud oblečení pochází a jak je vyrobeno a udělat z „eko oblečení“ trend, ovlivnit volbu životního stylu. Namísto soustředění se na oněch 20%, kterým lze pomoct použitím biobavlny, továrnami zásobovanými obnovitelnou energií a fairtrade principy, chceme zapůsobit na těch 80%. Eko móda má největší potenciál být médiem, které podpoří trvale udržitelné změny díky své jedinečné síle vlivu.

Většina naší eko módy pochází z Indie, kde využíváme slavnou továrnu, která je poháněna větrnými turbínami Vestas díky dohodě o velkoodběru elektřiny. Továrny dodržují Kodex pracovních postupů nadace Fair Wear Foundation, což znamená, že každý v továrně dostává férový plat a pracuje v čistém prostředí. Poblíž je plantáž biobavlny, pole jsou obdělávána ručně, poté se bavlna naloží na velbloudy a směřuje do továrny, kde je utkána v žerzej.  Poté je upravena a vložena do kontejneru na nákladním autě. Nikdy nepřevážíme zboží letadly, ale místo toho lodí.

Nemyslím si, že se staneme společností, která spasí svět, která bude řešením krize trvale udržitelného rozvoje 21. století, ale pokud můžeme inspirovat lidi, aby se ve svém životním stylu rozhodovali „zeleně“, a začít či inspirovat větší změny v průmyslu, pak si myslím, že splníme svůj úkol a tak významně přispějeme k trvale udržitelnému rozvoji."

Začínáme...

Před nedávnem jsem se rozhodla otevřít obchod s bio a fairtrade oblečením (hlavně) pro dospělé. Pojmenovala jsem ho všeříkajícím názvem ECCE ECO a otevřela nedaleko náměstí Míru.

  Něco takového mi v Praze chybělo, a když ti něco chybí, udělej si sám, říká staré úsloví. Možná, že se v Čechách nenajde dost lidí, které bude fair a bio móda zajímat. Třeba ale někoho zaujme "jen" to, že naše zboží je tak krásné a ekologický přístup bude brát jen jako třešinku na dortu.

Tento blog vás bude informovat nejen o tom, co zrovna nabízíme v našem obchodě, ale hlavně o tom, co nás zaujalo ze světa bio, eko a fairtrade.