pondělí 14. března 2011

Velehutné čokoládové brownies

Dnes Vám zde nabídnu recept na velehutný čokoládový koláč, který měli někteří z Vás možnost ochutnat na naší první vernisáži. Je určen pro všechny, kteří mají rádi kombinaci něčeho velmi čokoládového a velmi hutného. 
  
Ingredience (nejlépe bio a fairtrade, jak jen to půjde):
- 100 g másla
- 100 g (¾ hrnku) hladké mouky
- 180 g (¾ hrnku) třtinového cukru
- 80 g (4 lžíce) cukru muscovado (demerera apod.)
- 130 g hořké čokolády (např. fairtrade Divine, můžete zkusit i různé příchutě, zde např. zázvorová)
- 1 lžíce zlatého sirupu (např. z M&S, lze vynechat)
- 2 vejce
- 1-2 lžičky sirupu s příchutí dle vlastní nálady (např. fairtrade sirup Gepa)
- 2 lžíce kakaového přášku (např. fairtrade Divine)
- ½ lžičky kypřícího prášku

1. Čtvercovou formu o straně 20 cm (či obdélníkovou, ale obdobně "malých" rozměrů) vytřeme olejem či máslem a vyložíme pečícím papírem.



 2. V rendlíku mírně zahříváme máslo, oba druhy cukru, nalámanou čokoládu a zlatý sirup. Stále mícháme, dokud nedocílíme hladké hmoty. Necháme vychladnout.


 
3. V misce smícháme vejce a sirup s příchutí. Vmícháme vychladlou čokoládovou hmotu.


 4. Do mísy prosejeme mouku, kakaový prášek a kypřící prášek a lžící nebo stěrkou "zabalíme" do těsta.


  5. Těsto rozprostřeme do formy a pečeme v troubě předehřáté na 180°C asi 25 minut. Na povrchu se vytvoří pevná kůrka a těsto se začne odtahovat od stěn formy. Vnitřní část moučníku zůstane měkká. Párátko zapíchnuté do těsta však musí zůstat suché.

 
6. Moučník necháme ve formě vychladnout, vyklopíme, nakrájíme a podáváme.
Dobrou chuť!

čtvrtek 10. března 2011

Přírodní kosmetika


V kosmetice je poslední dobou velkým hitem používat název „přírodní“. Je to lákadlo, které přitáhne mnohé, protože všeobecným trendem je nyní návrat k přírodě a k poctivým ingrediencím. Můžeme ale věřit nápisům na plastových kelímcích a nádobkách v drogérii? Je skutečně nápis „obsahuje přírodní ingredience“ zárukou lepší kvality?



Bohužel ne, často se jedná pouze o reklamní trik. Obrázky lístečků a kytiček na obalu sice působí lákavě, obsah ale může skrývat něco zcela jiného. Pokud se zajímáte o to, čím pěstíte své tělo, a nelíbí se vám představa ropy rozmazávané po vaší pokožce, máte tři možnosti:




1.) zajímejte se o složení produktů, které si kupujete

2.) kupujte si certifikovanou bio kosmetiku

3.) vyrábějte si vlastní přírodní kosmetiku doma


Ad 1.) Složení kosmetických produktů



Pokud se chcete vyhnout reklamním trikům, řiďte se následujícími radami:


- Pozor na fráze typu „inspirováno přírodou“ či „obsahuje přírodní ingredience“ - tento způsob mluvy umožňuje výrobcům profitovat z touhy lidí kupovat poctivé přírodní produkty

- Jedna přírodní ingredience neznamená, že celý produkt je přírodní – stačí se podívat na složení, v němž jsou jednotlivé složky seřazeny podle poměru, ve kterém se v produktu nacházejí (na prvním místě je látka, které je v produktu zastoupena nejvíce).

- Rozlišujte názvy „bio“ a „přírodní“ - pod slovo „přírodní“ lze schovat téměř cokoli, u konvenčních značek, které na obal uvedou heslo „přírodní“, raději zbystřete. Ale ani označení „bio“ nezaručuje, že se vyhnete nežádoucím látkám. Jako „bio“ (organic) lze označovat takové produkty, které obsahují 70% bio ingrediencí. Pozor na to, co skrývá zbývajících 30%! Důvěřujte značkám, které mají certifikaci důvěryhodných společností.

- Pozor na jazyk – jen proto, že nějaká ingredience má dlouhý a „chemicky znějící“ název, nesuďte, že musí jít o chemikálii. Mnoho přírodních ingrediencí je zapsáno latinsky, aby byly mezinárodně srozumitelné. Pokud si nejste jisti, zjistěte si, o co přesně jde.


Pro opravdové zájemce:

- Určité ingredience by se neměly objevit v produktu označeném jako „přírodní“ - dejte si pozor zejména na tyto:

- parabeny – používají se v kosmetice jako konzervační činidla; nejčastějšími látkami jsou metylparaben (E 218), etylparaben (E 214), propylparaben (E 126) a butylparaben; mohou vyvolávat alergii a studie na zvířatech prokázaly jejich estrogenní aktivitu

- sulfáty (sodium lauryl/laureth sulfate, ammonium lauryl sulphate) – neboli sírany, soli kyseliny sírové

- petrochemikálie (petrolatum/mineral oil/paraffin)

- ftaláty – estery kyseliny ftalové; používají se jako změkčovadla při výrobě plastů; ohrožují funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií, či astmatu, u dospívajících způsobují atrofii varlat, čímž přímo narušují plodnost

- Triclosan - též triklosan, chlorovaná aromatická sloučenina, vyskytuje se také jako produkt oxidace uhlí; je obsažen v řadě mýdel, zubních past, deodorantů, ústních vod i potřebách pro domácnost; častým používáním se dostává do povrchových vod, kde tvoří dioxiny 

- jakákoli ingredience obsahující písmena ‘PEG’ - PEG je zkratka pro polyethylenglykol, může potenciálně obsahovat toxické nečistoty

- Paraffinum Liquidum - velmi častá složka kosmetických produktů; směs tekutých ropných vysoce rafinovaných uhlovodíků; na obličeji sice chvilkově zhebčuje pokožku, ale nevstřebá se, a proto ucpává póry

- EDTA – zkratka pro organickou sloučeninu kyselinu ethylendiamintetraoctovou; využívá se např. ve fotografickém průmyslu k rozpouštění iontů stříbra; je natolik rozšířená, že byla zařazena mezi „perzistentní organické látky“ (POP - Persistent Organic Pollutants), neboli látky dlouhodobě
setrvávající v životním prostředí

- Phenoxyethanol – či fenoxyethanol, aromatická organická sloučenina používaná v kosmetických přípravcích a parfémech, ale i v rozpouštědlech, barvivech, inkoustech; je toxický

- chlorine – neboli chlor, je toxický zeleně zbarvený plyn, v základní podobě se používá k dezinfekci vody, využívá se ale také ve formě různých sloučenin 
 
- quaternium - konzervační látka, ze které se uvolňuje
formaldehyd; používá se v průmyslu (lepidla, inkousty, nátěry, barvy), ale velmi často také v kosmetice; látka samotná i uvolňující se formaldehyd způsobují alergické reakce na kůži

- methicone - neboli silikonové polymery

- Propylenglycol- bezbarvá látka, která pochází z ropného oleje; má hydratační schopnost, ale může dráždit kůži

 
Tip pro vás: internetová databáze www.cosmeticsdatabase.com, kde najdete vše, co potřebujete vědět o ingrediencích ve vaší kosmetice.

 
Ad 2.) Certifikovaná přírodní kosmetika

Certifikací existuje celá řada. U nás nejčastěji narazíte na tyto:

- BDIH (Bundesverband deutscher Industrie- und Handelsunternehmen)
 
Svaz německých průmyslových a obchodních podniků” sdružuje firmy z oblasti farmacie, „health care“ produktů, potravinových doplňků a kosmetiky. Výrobky s certifikátem BDIH nesmějí obsahovat ropné produkty, syntetické konzervační a vonné látky ani syntetická barviva. Suroviny se nesmějí získávat z mrtvých zvířat (s výjimkou červeného barviva karmín /carmine/, který pochází z mrtvých těl samiček červce nopálového) a výrobky ani složky nesmějí být na zvířatech testovány. Pokud je to možné, rostlinné suroviny pocházejí buď z ekologického zemědělství nebo z kontrolovaných sběrů ve volné přírodě. Splnění podmínek posuzuje mezinárodní institut Ecocontrol v Osterode.

Firmy s tímto certifikátem, které jsou zastoupeny u nás: Lavera, Logona, Sante, Primavera, Weleda, Dr. Hauschka, Fitne, atd.


- Soil Association Certification Limited
 
Tato známka britské asociace zaručuje minimálně 70% přírodních složek, které pocházejí z ekologického zemědělství - na každém výrobku je uvedeno upřesnění. Pokud upřesnění chybí, znamená to minimální obsah 95% těchto složek.

U nás s tímto označením zakoupíte např. šampony a mýdla značky Ecover.
 
- EcoCert 
Tato certifikační společnost nabízí 2 druhy známek: Ecocert ECO a Ecocert BIO. Ecocert ECO znamená minimální obsah 95% přírodních (neboli rostlinných nebo minerálních) produktů. Podíl ekologicky vypěstovaných ingrediencí je uveden na obalu. Ecocert BIO zaručuje obsah 95% rostlinných složek z ekologického zemědělství.

K firmám s tímto certifikátem k sehnání u nás patří např. Urtekram nebo L´Occitane.

- Natrue
Mezinárodní nezisková asociace, která si klade za cíl propagovat přírodní kosmetiku. Rozlišují tři úrovně certifikace: přírodní kosmetika, přírodní kosmetika s bio ingrediencemi a bio kosmetika. Kritéria jednotlivých úrovní lze nalézt zde.

K značkám s touto certifikací patří např. Alverde, Lavera, Weleda, Dr. Hauschka, Sante, Pharmaland, Kneipp, atd.


 
Certifikovaná kosmetika má své klady, ale i zápory. K výhodám patří hlavně fakt, že neobsahuje umělá barviva a syntetické parfémy a konzervanty, které tělo zatěžují a v dlouhodobém hledisku jsou toxické. Neobsahuje ani parabeny, parafíny a další látky způsobující vážná zdravotní rizika. Obsahuje přírodní vitamíny, antioxidanty a hydratační látky. Je vhodná pro citlivou pokožku. Navíc je ohleduplná k životnímu prostředí a obaly se vyrábějí z recyklovatelných nebo snadno odbouratelných hmot.
Přírodní kosmetika však nemusí vyhovovat všem. Obvykle má kratší trvanlivost a nepění tolik, jak jsme zvyklí u konvenční kosmetiky. Může být mastnější či tekutější. Vůně přírodních éterických olejů může být pro někoho netypická a může se vlivem měnících se sklizní časem měnit. Obvykle je také cenově nákladnější než konvenční kosmetika.
Stojí za to využívat možnosti testerů a vzorků k vyzkoušení, které dnes nabízí většina výrobců. Každá pleť je jiná a vyžaduje jinou péči, proto je vhodné vyzkoušet více produktů a zvolit si ten, na který vaše pleť dobře reaguje.


Ad 3.) Domácí přírodní kosmetika



 
Kosmetika, kterou si vyrobíte sami, je tou nejlepší možnou volbou. Je vždy čerstvá a víte přesně, co obsahuje. Recepty lze snadno nalézt v knihách a na internetu (některé z nich jsou staré a ověřené již stovky let).

Pro inspiraci zde uvedu recepty na domácí pleťové masky pro různé druhy pleti:


Banánová maska pro mastnou pleť

 
- 1 zralý banán
- 1 lžíce medu
- pomeranč nebo citron
Příprava:
Smíchejte med a rozmačkaný banán. Přidejte pár kapek pomeranče nebo citronu a nechte chvíli uležet. Naneste na pleť a nechte působit 15 minut. Smyjte teplou vodou.

 
Mléčná maska pro suchou pleť (pro 2 „porce“)

 
- 1 lžíce sušeného mléka
- 1 lžíce tekutého medu
- 1 lžíce gelu z aloe vera
- 2 kapky éterického oleje

Příprava:
Smíchejte všechny ingredience v míse a ponechte chvíli ustát. Naneste na pleť na 15 minut. Smyjte teplou vodou. 

Jogurtová maska pro všechny typy pleti

 
- 1 lžíce kvalitního bílého jogurtu
- 1 lžíce tekutého medu
Příprava:
Smíchejte ingredience v misce a nechte chvíli odstát. Naneste směs na pleť a nechte působit 15 minut. Smyjte teplou vodou.
Pokud máte sušší pleť, použijte 2 lžíce medu, pokud máte spíše mastnou pleť, přidejte pár kapek čerstvé citronové šťávy.


 

sobota 5. března 2011

Rapanui - Making Eco Cool



Značku eko-oblečení Rapanui založili v roce 2008 bratři Rob a Martin Drake-Knightovi z britského ostrova Isle of Wight. Oba jsou (jak vidno) nadšení surfaři, a díky svému koníčku měli možnost sledovat rychlou změnu životního prostředí a klimatu bezprostředně ve svém okolí. To je inspirovalo (spolu se skutečností, že byla krize a oba byli vystudovanými nezaměstnanými) k činu – založit značku vyrábějící ekologickou a přitom trendy módu, která by přiměla mladé lidi zajímat se nejen o módu, ale i o ekologii. 

 

 V Rapanui vyrábíme oblečení jinak: používáme přírodní bio tkaninu, využíváme továrny zásobené obnovitelnou energií a etickou fér práci – to vše pro lepší životní prostředí, naše klima i lidi.“

 


Rapanui v naprosté většině svých výrobků používá bio bavlnu, což je bavlna pěstovaná bez použití tradičních agrochemikálií, pesticidů a hnojiv. Výsledkem je jemnější, lehčí tkanina, která je šetrná k lidské pokožce. Použití bio bavlny přináší výhody i životnímu prostředí a lidem. 
Konvenční výroba bavlny používá více chemikálií než pěstování jakékoli jiné plodiny. Konvenční bavlníkový průmysl se také bohužel z velké části spoléhá na vynucenou a dětskou práci za bídných podmínek a za mizivý plat (viz Environmental Justice Foundation).
Při výrobě bio bavlny se syntetické pesticidy a hnojiva nahrazují přírodními (většina je vyrobena smícháním různých rostlinných výtažků, jako je čili nebo měsíček) a využívají se také pasti na hmyzí škůdce. Bavlna je žíznivou plodinou, pro svůj růst potřebuje 20 000 litrů vody na kilogram. Rapanui pěstuje bavlnu v indickém údolí, v němž monzunové deště poskytují 95 % potřebné vody.  


V textilním průmyslu s bio tkaninami jsou důležitou součástí informovanosti spotřebitelů bio certifikace udělované nezávislými organizacemi. Bio bavlna v Rapanui je certifikována hned dvakrát: organizacemi Soil Association a Global Organic Textile Standard. Navíc je zpracovávána v továrnách certifikovaných Fair Wear Foundation a využívajících obnovitelnou energii. 


Firma Rapanui se také může pyšnit řadou ocenění. Proč právě ona? Firem vyrábějících bio oblečení je dnes již přece mnoho (alespoň na Západě). Rapanui je však výjimečná ve způsobu, jakým komunikuje s lidmi, jak je informuje. Nechce pouze vyrábět sympatické ekologické oblečení, chce také lidem ukázat, proč je dobré ho kupovat a proč je dobré se zajímat o ekologii. Snaží se o transparentnost – aby bylo snadné vidět, odkud oblečení pochází a jakým způsobem je vyrobeno. Pořádá semináře a přednášky na britských a evropských univerzitách a v mezinárodních společnostech o trvale udržitelném podnikání a prosazování etických principů v textilním průmyslu. Na svých stránkách v sekci Traceability in Textiles také informuje zákazníky o celém zásobovacím řetězci – od vypěstování bio bavlny až po konečnou úpravu v Anglii. 

  
Výrobní proces od A do Z:

Pole s bio bavlnou...
    kde je půda bez chemikálií...
 a díky lapačům škůdců se bio bavlně daří.
O bio bavlnu se starají zemědělci, kteří mají při práci důstojné podmínky a jsou férově zaplaceni.
"Čerstvě" sklizená surová bio bavlna...
 která se sváže do žoků...
a ty se zváží...
a připraví k převozu do továrny...
který vypadá takto:
A tohle pohání továrnu...
v níž je z bio bavlny utkána látka.
Kvalita tkaniny je kontrolována první inspekcí...
  a druhou inspekcí.
Zde se látka barví...
a zde stříhá.
Z látky se ušije oblečení.
Úsek pro filtraci barvící vody...
která je před vypuštěním do přírody filtrována a vyčištěna.
 "Pouze bio"
A tiskaři...
se postarají o hladký průběh tisku ekologickými barvami.

Výsledek = eko móda pro slečny i pány: